Master's Hammer Fascinator 1. Fascinator Jsem fascinován přírodou divokou bez zábran umělých co nazýváte mravy obřitek v pralese zřím, a větřím vysokou byliny zakázané, bohorovné stavy. Tančící lodyhy barevných hub světelné sloupy energií drahokamy vykládaný dub provazci plísní ozářený. Siamská dvojčata rohaté zvěře netopýr ocasem jedno z nich řeže lepkavé kobry jak vztyčené věže lezou ze zadku mrtvého papeže. Nebe i země jsou plny mé slávy ramena bohů mě zdvihají nahoru Hosanna Monstrum zpívají davy klaní se velikému Fascinátoru. Jsem fascinován vodopádem v lese orgasmem na rozhledně po západu Slunce šelestem větví, když vítr s nimi třese mám tělo tygra a hlavu sumce. Brzo se obsah šílené hlavy zobrazí na jejím klobouku tykadla, klepeta a výbuch barvy opalisujících brouků. Za uchem vyrostou figurky s příběhy výjevy z života myslitele vykvetou příznaky zločinné povahy šlahouny uškrtí nositele. Nebe i země jsou plny mé slávy ramena bohů mě zdvihají nahoru Hosanna Monstrum zpívají davy klaní se velikému Fascinátoru. 2. Psychoparasit Nejsou to myšlenky tvoje jen klonované larvy cizích červů šílenec na nich sedí a hřeje / skořápky embryonálních nervů V dutinách kyklopských lebek vládnou výkaly krys s nádory nemocných myšlenek kopuluje zmutovaný hmyz Kusadla odnášejí pomalu ze šedé kůry zdrojový kód v rosolnatém obalu kamsi na severovýchod Připrav se na boj, poteče krev zelená šťáva, z dýmějů mok mrtvolný zápach chuchvalců střev æther je plný hořících stok Když plíží se úlisně k tobě zachovej stoický klid je jednou nohou v hrobě Psychoparasit Zvedni ruce a roztáhni prsty ze kterých šlehají plameny síly namiř je na cíl a pohni ústy sleduj, jak červi se usmažili! Projdi branou mysterií do hyperestetické fáze s jasnovidnou energií vzhůru střemhlav do extáze Braňme to nejlepší v nás instinkty primitivními sancta simplicitas hovořit se zemřelými Když plíží se úlisně k tobě zachovej stoický klid je jednou nohou v hrobě Psychoparasit Zvedni ruce a roztáhni prsty ze kterých šlehají plameny síly namiř je na cil a pohni ústy sleduj, jak červi se usmažili! 3. Ve věži ticha Vyrůstal jsem v strašidelném domě mentálně se vyvíjel jen skromně radius můj tvoří stěny márnice mým spacákem jest mrtvola domovnice. Vyrůstal jsem v chmurné věži ticha kam urozené nebožtíky kladou pod hromadou těl já ještě dýchám na římse z granitu s odtokovou hranou. Zas další zobák do zaschlé krve namáčí vulturus sveřepý z úkrytu sleduji jak flaksu rve vzápětí padá jako podťatý. Na úpatí hory stovky ptáků oči mdlé a křídly v blátě cukají zvrací deriváty Diclofenacu a jeden po druhém umírají. Milosrdenství pohřební věže: po smrti projít útrobami dravé zvěře. Očištění trávicím traktem pro nesmrtelnou duši nezbytným aktem. Valiem nasáklá jsou těla trpících a lék je přítomen i v rozloženém mase člověku úleva, supu jed smrtící vyhubení hrozí mrchožroutů rase. Je třeba převzít teď břemeno služby a pozřít TO, a živly neposkvrnit řehole vzácná a moje tajné tužby na ostatcích vašich slavně budu trůnit! Milosrdenství pohřební věže: po smrti projít útrobami dravé zvěře. Očištění trávicím traktem pro nesmrtelnou duši nezbytným aktem. 4. Linkola Na tajné slavnosti hrobařů lidstva létají dorty, zuří tu bitva. Ve snaze obnovit pořádek u stolu pozval jsem mezi nás Penttiho Linkolu! Pazoury nahoru na počest fašouna co staví štiku nad kapra i okouna. Zkušený misanthrop myšlénky vzácné trousí jak démanty, dobytek žasne. K záchraně života poslyšte návod: useknout ruce co sápou se na loď zmítanou poryvy eschatologií přeživší co chvíli palubu poblijí. Nestvůra prašivá zaťuká na vrátka těšte se holoubci na mor a na jatka. Dolfíček nestrávil ani čaj z mrtvoly teprve Linkola inferno nastolí! Kdyby měl tlačítko anihilace nabídne sám sebe bez lamentace. Ponechme mistru by dokončil dílo co by se zlatým písmem vrylo do historie tvorby psychopatů v odpověď řádění technokratů. Jezero zimou zamyšlené na vlasci návnada pod dírou v ledu vřednatý žaludek z bábovky třené a v duši výbušné dýměje jedu. Skůtr když sněžný kol s mládeží profičel takto naň hrdina od prutu zasyčel: Painukaa helvettiin saatanan äpärät Nestvůra prašivá zaťuká na vrátka těšte sa holóöbci na mor a na jatka. Dolfíček nestrávil ani čaj z mrtvoly teprve Linkola inferno nastolí! 5. Satanská nekrofilní porna Vznáším se, houpu se v hamace jak v děloze a poslové mých nářků se honí po obloze začazeným sklíčkem sleduju slunce koronu když do ksichtu mi na- jednou kouká oko dronu! Tyhlety gestapácký buzny nevzděnalý na tvůj život mají názor různý, pěstovaný v zájmu prudérní censury maj bačkory a sledujou tvoje kroky sensory, sensory Teď probudím své zbraně - pustošivé elementy jejich lebky zaorám s vlastními exkrementy Až pole budou nasáklá krvi buranů vosadíme všude Marihuanu! Oni jsou z opic, my přiletěli zdaleka nepatříme do stejný hlíny, je čeká hnusná mazlavá prázdnota jejich obzorů nízkejch a smradlavejch otvorů tam jim strčit dynamit a doutnák zapálit a jejich těla po poli rovnoměrně rozprášit rodné lány zaslouží si změnu: kontejnery semen halucinogenů Satanská nekrofilní porna pro zvrhlé duchy pole orná! Přihnojíme krví lživých proroků budeme tam pěstovati koku! Satanská nekrofilní porna pro zvrhlé duchy pole orná! Na mrtvolách pěstuje se Opium anebo Datura Stramonium! Transvestitů fašistické orgie kanibalů postmortální spermie! Satanská nekrofilni porna, ah, ah, ah, ah...! 6. Estetika ďábla Líbí se mi příběhy lidu které k nám hovoří z formaldehydu. Anomálie, vodnaté hlavy následky hříchů a špatné stravy. Jsem inspirován opojným hnusem rozkoš je možná jen s divným kusem. Úplná nahota bez kůže bez masa teprve vynikne Tvá kráása. Bledá dáma v mojí hrudi šátrá rukou která studí srdce mé pak šmahem shrábla vnímá estetiku ďábla tak jak já, tak jak já vnímá estetiku ďábla. Miluji bídu a epidemie i fotogeničnost miserie. Pakáž trpí? Ať umře hlady! Fortuna ať se otočí zády! Až všechno zmrzne v ledové květy kontinent spolkne oceán kletý. Na pólech vlají prápory s lebkou ach, bože, jak jí máš dneska hebkou! Bledá dáma v mojí hrudi šátrá rukou která studí srdce mé pak šmahem shrábla vnímá estetiku ďábla tak jak já, tak jak já vnímá estetiku ďábla. 7. Krokodil Na dvoře ústavu rozežraný tělo co ještě včera v transu tančilo Namísto nosu jen ohavná díra jen jedno oko ještě se dívá nazpátek v čase na tisíc mil na party v Goe DJ Krokodil Další amputace, horší než lepra vychrtlá postava ještě je teplá Žahadlo medusy ránu ti laská kostižer, mečoun, a puchýř praská Mozek jí vařil když bavit se chtěla co je to za prášek nevěděla Zeleně svítí naběhlé žíly protože hemží se krokodýly Až maso se od kosti odmotá zbejvá ti minuta života Progrese gangrény v terminálním stavu zřízenec šutrákem podložil jí hlavu Odešel do kanclu k úmrtnímu listu na dvůr pronikla smečka toulavejch psů V divokejch zubech sbíhaj se sliny na holku z lepší rodiny Dojedli zbytek, co zanechal netvor pohřební rikša startuje motor lopatou chuchvalce po dvoře sbírá pes na to s krvavou tlamou zírá Svědí ho ocas a zelený žíly smečka se mění v krokodýly Zeleně svítí naběhlé žíly protože hemží se krokodýly Až maso se od kosti odmotá zbejvá ti minuta života. 8. Astrální dvojníci Na hladině jezera hvězdy vycházejí nízko letí netopýři, uši se jim chvějí Vychutnávám gradient večerního obrázku do dálavy zahleděn kladu prostou otázku: Jak protějšek astrální smýšlí o mé inkarnaci? „Jsi upachtěná banální figurina fackovací!“ S políčkem se smiřuji, avšak do srdce dýku mi jeho slova vrážejí o zhýralém dvojníku: Mapu tvojí mysli máme navlečenou na spirále na pospas hordám ďasů v zákulisí mezičasu Zřím truhlice orosené – baterie pod zemí emitují biopole – užitečné záření vystrčené vysílače jeví tvary kříže kolonie astralů z nich energii líže Přistupuji blíže, mám transparentní tělo zatímco to fysické pod náhrobek sjelo Vůkol sbory ætherické na víka pak vztekle buší plyny škvírou uvolněné resonují v mojí duši: Mapu tvojí mysli máme navlečenou na spirále na pospas hordám dasů v zákulisí mezičasu spirály na zem vracíme, miliardy pobavíme kratochvíle hřeb náš zlatý – vyrábíme psychopaty. 9. Kletba Chlap, kterej porazí posvátnej strom pomalu zešílí a do roka zemře. Až vychladne jeho prach po záhadných chorobách na dementní potomstva padne kletba sodomstva. Nespočine po smrti svědomí ho rozdrtí. Chlap kterej stříká jen pesticidy plodí neduživé invalidy debilní rodina a žlutá smrt a jeho synům hnije úd. Plastové nosejí pytlíky a v nich gumové rohlíky cévky jim při chůzi plandají když mrvu chlévskou kydají. Každej z nás se dočká, i rozptylová loučka Umřely chleby, umřem taky a pak si vyšlápnem na chcípáky! Každej z nás se dočká, i rozptylová loučka Umřely žáby, umřem taky a pak si vyšlápnem na chcípáky! 10. Odliv mozků Pod útesem příboj hltá šedou massu hledající útěchu v oceánu času Na útesu vladař pění hlasy z kosmu takto pějí: „mozky ti, mozky ti, mozkytiéra zachyti“ Mozek už teče ve společné řece která se vlévá do pohodlné klece Nade vším se klene vysoký most na němž pěstujeme vyšinutost Spojuje břehy a přetrvá věky vydrží více než matriál měkký. 11. Espíritos Creativos Neznámá nad hrobem zasáhla mě síla vytvářím pozdě svoje raná díla Juvenilně nepříčetné páchám nyní činy jako bych byl někdo dočista jiný Vystřelila z kanónu nás delirická rozkoš milionkrát účinnější než nejlepší matroš Přehlédl jsem hranici v šíleném tom běhu scenerie vůkol jak z druhého břehu Neuronové pavučiny proměnlivých barev těla obojživelníků, gigantických larev V jedné larvě zakuklený posléze si hovím až procitnu v těle můry, Tebe si ulovím! Dříve jsem se takovýchto situací lekal umírání nakonec je sladší než jsem čekal Ráno ptáci šveholí a jehličí je měkký naše kosti válejí se u krvavý řeky Vytrhaný koleje nad propastí hoří kreativní duchové stereotyp boří Vyhynulým druhům najednou jsme rovni rozmlouváme s nimi na basi duchovní Somos espíritos creativos transformace vědomí do všech koutů všehomíra bariery prolomí Dříve jsem se takovýchto situaci lekal umírání nakonec je sladší než jsem čekal Umírání nakonec je sladší než jsem čekal. 12. Exhumace Vykopal si hrob zaživa lehnul si do něj vychutnává červy, co v očích se mu roděj Na tři sta operací na zvrhlém těle živý nebo mrtvý? lože své si stele Opouští očistec, ke skalpelu se vrací unikát zaslouží si reanimaci! V pohledech živoucích jest beznadějná nicota umrlec září slastí záhrobního života! mumie mumlá výzvu – volání klanu: pojď se mnou na výpravu na druhou stranu! Scvrklou kůží probleskuje nová tvář vyschlými důlky pomrkává visionář Znechucen sousedy pak spustil nářek krátký to nejsou slzy, nýbrž jedovaté zvratky Pohlaví štosuje mu, v hlíně brázdu ryje do níž hned klade sémě záhrobní poesie V pohledech živoucích jest beznadějná nicota Pete Burns září slastí záhrobního života! plastika mumlá výzvu – volání klanu: pojď se mnou na výpravu na druhou stranu! 13. Lost in Fjords