Žrec Paměti 1. 1066 Byzantského posla v kruhu s katechumény slyšte jak budou v posvátném háji zvony bít! Krví a Kristovým mečem učiv nás svornosti jediného boha teď každý musí v duši ctít! Jakživ neslyšel jsem cizáckou víru hlásat moudrost. Navždy přísahal jsem bohům svým v ratarské svatyni věrnost! Pošleme na smrt věrozvěsta! Hlavu obětujme bohům! Každý ten budiž sťat pro nějž je návrat slunce noc svatojánská. Sám sobě bude kat zhyne, toť vůle je velkomoravská! Na smrt pošleme věrozvěsta! Hlavu nabodnem na kopí! Přizvi žerče mrtvé druhy vyzvi bohy! Pro hojnost a v brtích dost medu přijmi oběť z našich mlat. Pro slávu mého rodu dej vždy našim krbům žhát! 2. Smrt a mráz Jeřábů koruny rozvíří čeří vítr trávy na vrších. Zamrzlou půdou se derou výš barvy z hlíny z kamení. Větrné stráně vrchovin dusot ovcí sněhobílých zmate zimu, která pak neztrápí jenž pak neztrápí nás! Volání starých pastevců duchové pastvin vyslyší náš hlas! Mračna se rozplynou vysvitne slunce a nás neschvátí nás neschvátí mráz! Zimo zimo hybaj hybaj hej! Na útěk se zimo dej! Zimo zimo hybaj hybaj hej! Na horách domov hledej! Ledovou rukou sníh krajem rozpráším! Co kde zřím živého vichr ať odnáší! Přinesu do vašich chalup jen smrt a mráz! 3. Vítr na polích Pohlédni bujný větře na mou košilku tkanou. Po kapsách jejích ať kroupy se roztrousí rukávy jejími blesky a hrom zardousi. Jarní vítr na polích v oblak vzdouvá sníh. Sníh, co roztává v závějích sníh, co roztává v pamětích. Jarní bouře v zahradách trhá planý hrách. Hrách co nechává kvítí v snách hrách co nechává světlo v tmách. Pohledl bujný vítr na mou košilku tkanou. V kapsách a v útrobách kroupy on roztrousil. Pažemi v rukávech blesky a hrom zardousil. 4. Čarovná vrba Blízko prý vrb jsou lány jedna zhojí šrámy i rány. Kořeny - starců žíly co krve v bitvách prolili! Jdi synu, jdi tam v noci ta vrba dá ti pomoci. Nařezej snůšku proutí ve věnci cestu pak najdou ti! Za obzorem za sedmero vrchy větrem tu uhání statný hlas. V zářícím víru vlasů slunce podřimující kraj se z hlubin noci probouzí. Naslouchá tónům, které vzdouvají se v bystřinách v řekách i na mezích. Kdo kdy slyšel zpívat starou vrbu? Duní vykotlaný kmen! Uvadlý blatouch rozvil květy snad přece pravda je co báby vypraví! Není nač čekat vždyť už první kohout kokrhá tak rychle, věnec vít! Dobrou jste radu dala matičko milá duše má kalů všech se rázem zbavila! Usychající strom taji opředený proč právě v něj dali bohové sílu? Usychající strom taji opředený kdy přijde den kdy už větve navždy skloní? Dobrou jste radu dala matičko milá tělo mé stará vrba mi uzdravila! Přijde den, kdy zhořkne lidská mysl. A jen shnilé dříví tlí dál v pamětích. 5. Bída Na čtyři petlice plátna na tisíce truhlice střežené železnou obručí řídnou mé kosti! Ztrať se bído sejdi nám z očí. Ztrať se bído sejdi nám z duší! Ztrať se bído! Klíč od zámků nemám odjinud si ukovám! Veškerou vaši čest vám uloupím sílí mé zuby! Falešná dívčina plakala když svého milého poznala. Když tebe poznala. 6. Paměti Zůstalo bláto na hladině studánky na Vysočině. Dál nebe nést síly nezbylo nebe se rozbilo. Sbírala dívka u pramene střepy z voděnky studené. Z nich malý džbánek blátem slepila ze studánky se napila. Z listů v starých herbářích slož knihu pamětí mého kraje pamětí! Nechoďte faráři ke studánce voda v ní nejde posvětit. Nestavte páni křtitelnice nechcete-li smrt přivodit. V prach rozpadlým povříslím svaž knihu pamětí mého kraje pamětí! Za každý práh se vloudí a vábí do nových zdí na starých kořenech které rubci nevymýtí! Zachvívá se zem nebe se tříští za kamenem se kámen bortí kostelem padá zvon a všechno ubijí! Při hromničních svících sám čti knihu pamětí mého kraje pamětí!